Stanoviště č. 10

Vývoj osídlení

Sedmihoří nepředstavuje jen výjimečný geologický a geomorfologický Útvar, ale patří k nejzajímavějším archeologickým mikroregionům jihozápadních Čech. Zdejší pravěká naleziště byla jen minimálně dotčena středověkými a novověkými zásahy (např. staromohylové hradiště na vrchu Chlumu patřilo ve své době k největším výšinným sídlištím v mohylové oblasti střední Evropy).

Ke kolonizaci krajiny dochází v eneolitu, přičemž zdejší dvě výšinná sídliště - Racovský vrch a Chlum - náleží k chamské kultuře. Jsou od sebe vzdálená asi 900m, mají přibližně stejnou rozlohu (kolem 500 m2), podobají se morfologicky a obě jsou chráněná výchozy skal. Liší se intenzitou osídlení a nálezy keramiky což spolu s dalšími znaky svědčí o tom, že osídlení na nich neprobíhalo současně. Dosud však není objasněn způsob obživy obyvatel těchto extrémně položených sídliš». Pozdně halštatské sídliště zastupuje výšinné sídliště na Rozsoše s nalezenými stopami po zpracování kovů a jedno z nejmenších a nejlépe zachovaných západočeských hradiš» na Malém křakovském vrchu. Těmito sídlišti také dějiny trvalého osídlení Sedmihoří pravděpodobně končí. Nálezy keramiky na Rozsoše z pozdně halštatské, mlado- až pozdněhradištní doby a středověku (bohatě je zastoupeno 13.,15., a 17 stol., chybí nálezy z e 14. a 16. stol.), morfologie vrcholu a výborný rozhled dokládají spolehlivě pouze funkci strážiště resp. místo mohlo sloužit jako Útočiště v dobách nebezpečí. Zhruba od mladohradištního období až po dnešek tedy můžeme předpokládat jen tyto formy využití mikroregionu Sedmihoří: - exploatační (těžba dřeva a kamene, pastva, sběr lesních plodin a lov) - vojenská (Útočiště při ohrožení, pozorovací stanoviště)