Stanoviště č. 3

U ručiček

Nacházíme se na nejjižnějším cípu hranice mezi okresy Domažlice a Tachov. Roku 1539 dostali Sedmihoří do dědičného užívání Lobkovicové. Jednalo se o Horšovskotýnsko, dále obce Křakov, Mezholezy, Buková a Mířkov (vzpomínán již v roce 1158 jako majetek Hartmana z Mířkova)

Za Účast v odboji českých pánů byl Vilému Lobkovicovi tento majetek odebrán, panství bylo v roce 1622 prodáno Maxmiliánu Trauttmansdorffovi. V roce 1720 zakoupili Löwensteinové z Wertheimu panství Bor, postupně rozšířili svůj majetek i o pozemky dnešního Sedmihoří. V roce 1788 zakoupili statky Olešnou , Vidice a počátkem 19. století statek Kopec, ke kterému patřila i ves Darmyšl. Při pozemkové reformě v letech 1928-31 byla část pozemků Löwensteinů i Trauttmansdorffů zabrána a lesy (polesí Mířkov a Darmyšl) vytvořily základ státního polesí Sedmihoří, které se spolu s dalšími zkonfiskovanými lesy stalo v roce 1945 součástí Lesního závodu Horšovský Týn. V současné době zůstávají lesy v majetku České republiky. Hospodaří na nich státní podnik Lesy České republiky, s.p., organizační jednotka Lesní správa Horšovský Týn. "Ručičky" Nápadný žulový valoun dává kolemjdoucím znamení o lidské spolupráci a sounáležitosti. Praví se, že se dva zdejší sedláci nemohli navzájem vystát. Snad kvůli několika borovicím, nebo pro kousek louky, který spásaly krávy toho druhého. Jednoho dne se ti dva setkali s naloženými povozy na Úzké lesní cestě. Ani jeden nechtěl ustoupit jako první, a tak došlo k velké hádce. Nakonec si však uvědomili, že by si měli navzájem pomáhat a podali si ruce na usmířenou. Na památku pak nechali vytesat do žulového valounu spojené ruce. Nápisy na kameni dokazují, že to nebylo jediné usmíření, které se zde odehrálo.