Stanoviště č. 5

 Kamenické řemeslo v Sedmihoří

Na velkém kameni blízko vás jsou zřetelné stopy po práci kameníků, jejichž činností bylo Sedmihoří na přelomu 19. a 20. st. v regionu proslavené. Vše začal jeden mistr z vnitrozemí. Kolem roku 1870 se přistěhoval do podnájmu v Semněvicích a brzy byl o jeho práci takový zájem, že mohl svoji živnost rozšířit.

Zvláť oblíbené byly v této době nádoby na vodu, žlaby a koryta pro hospodářská zvířata, schody apod. Protože se zde dobře přístupná žula vyskytovala ve velkém množství, byla také zpočátku levná. Ale tento mistr ze Semněvic po čase odešel zpátky do svého rodného kraje. V té době nebylo nutné skládat mistrovské zkoušky a proto jeho učňové z Mezholez a Mířkova, kteří opustili učení jako tovaryši, mohli začít provozovat řemeslo samostatně. První opravdový mistr byl v roce 1890 Antonín Weis z Darmyšle. Pracoval se svým synem a učněm na severní straně Sedmihoří. V témže čase pracovali v pronajatém lomu na mezholezském katastru 3 bratři kameníci z Darmyšle. Od roku 1904 fungovala filiálka Josefa Polty z Mezholez s několika tovaryši pod záštitou mistra Gröbnera z Hostouně ve svém vlastním lomu, který se nazýval "d´graoss Laoh". Prvním mistrem se živnostenskou zkouškou se r. 1911 stal Josef Urban z Darmyšle, který měl několik tovaryšů. Ti byli v okolí proslulí svými zpěvy a jódlováním, zvláště v sobotu, kdy byla vyplácena Úkolová práce. Poslední mistr byl o několik let později Václav Schieberl z Mířkova. Pracoval s několika tovaryši na jižní straně Písečného a Rybničního vrchu. Změny v zemědělství a řemeslné činnosti způsobily, že objednávky na kamenické práce se neustále zvyšovaly až do r. 1914. Zakázky byly rozmanité: kamenné schody, desky na dláždění, sloupky plotů a ohrad, kanálky do stájí, zárubně dveří, žentoury, desky na zakrytí studní, náhrobní kameny a desky, válečné pomníky, podstavce křížů, mlýnské kameny, podstavce pro strojírenské mechanismy a jiné výrobky. Hrubé kamenické práce se prováděly na místě těžby, jemnější opracování se pak dodělávalo v kamenické dílně. Blok žuly vylomený z masivu se co nejvíce opracoval pomocí "oškrtu", pak se dále upravoval různými druhy a velikostmi kladiv a hladítek. Pohromadě často takto pracovalo až 30 mužů. Jako ochrana proti dešti jim sloužila jen jednoduchá prkenná chata,která v nouzi sloužila i pro přespání. Objednávky nepřicházely nejen z horšovskotýnského okresu, ale i z okresů Bor, Tachov, Planá, z Mariánských Lázní a Plzně. Hotové výrobky se odvážely na povozech. Pokud se jednalo o jemnou práci, podkládaly se chrastím a slámou, aby se při přepravě nepoškodily především rohy a hrany výrobku. Velké náklady vážící několik tun se přepravovaly na speciálních vozech vyrobených z trámů nebo se náklad zavěšoval mezi kola. Tak byly přepravovány např. díly pro most přes Radbuzu v Horšovském Týně nebo na náměstí a radnici v Holýšově.